Proč vznikl tento blog 
Protože v současné situaci, kterou provází hysterie většiny lidí a tlaku politiků po finálním řešení, začínám mít obavu, že pro klamné cíle se ženeme do konfliktu, který sami nechceme, když neznáme pravé důvody.

Vadí mi jednostrannost informování a snažím se poukázat na to, že věci mohou být výrazně jinak, než se snaží současná media prezentovat. Blog jsem začal rozjíždět v sobotu 26.3.2022, jako důsledek frustrace nad situací na Ukrajině a úhlu pohledu, který se nám snaží media v ČR vnutit. Mohu se i já mýlit a jsem ochoten diskuzi, přesto si myslím, že vše co jsem zde zatím zveřejnil, opírám o informace podložené seriozními zdroji a ověřené z více míst.

Pokud máte pocit, že jsem se někde dopustil omylu, nebo zavádějící informace, jsem připraven na vaše argumenty. Pokud si semnou chcete začít hned psát, stačí použít tento odkaz, dát si přezdívku a najdete mě tam.

Doporučuji přečíst si článek:

Jiří Vyvadil - Kdy konečně někdo řekne pravdu: Král je nahý?

Můj problém je, že neumím takto velmi zjednodušit věci a sám začínám na 40 stránkách s rozborem spousty fakt, až se dostanu na dvě stránky, abych nad nimi udělal rozbor, ale to je často zavádějící, protože čtenář pak neví, s čeho vycházím.

Často mě koriguje žena, že to co se snažím sdělit je sice skvělé, ale je toho tolik, že by to nikdo nečetl a tak s lítostí pak mažu sousty věcí a snažím se vybrat ty nejpodstatnější, ale to někdy může rozbít spojnice.

Tím jsem chtěl říct, že nejsem ani dobrý spisovatel, ani neumím tak dobře věci podat, protože mi dělá problém vyjádřit se takto jednoduše.

Tento článek se mi líbí, že není potřeba složitých rozborů a poměrně věcně popsal fakta k tomu základnímu. Kde se nyní nacházíme.

Toto je velmi podstatné, protože sílí hlasy, které by mohli vést k přelití konfliktu mimo Ukrajinu a že padají nápady, nad kterými zůstává rozum stát.

Atomové zbraně Polsku. I Česku. Zcela vážný plán

Mohu za sebe uvést dobrý příklad.

Nedávno se mě ptal Kamarád na spor Indie a Číny v Kašmíru. Chtěl jsem mu vysvětlit, o co tam jde a po 7 minutách mě zastavil, že to raději nechce vědět a že ať se to tam třeba povraždí.

Potom se mě optal, na které straně tedy stojím. Odpověď, kterou jsem mu dal, teď dám vám.

Je to jako když se manželé rozvádí. Obvykle každý stojí na nějaké straně.

Její kamarádky obvykle na té její protože ji zbil což je špatné a zavržení hodné a já bych volil cestu odchodu a nebylo by asi potřeba vysvětlování, nic méně on ne.

On totiž má pocit, že je v právu, když mu nasadila parohy. Nebudu počítat dalších milion důvodů, které ho vedou k tomu, že jí nemůže přijít na jméno.

Ona mu parohy nasadila, protože se jí nevěnoval. Což je pochopitelné, že pokud je sexuálně frustrovaná, tak hledá náhradu. Nic na tom, že si s ním o tom měla promluvit (ona bude tvrdit, že to dělala což je i možné), ale vůbec nepřipustí variantu, že ho měla prvně opustit a pak si hledat někoho jiného.

A tak bych mohl pokračovat. A teď mi řekněte na čí straně stát?

Je jednoduché se postavit na tu či onu stranu, když o problému nic nevíme a dost tragické pokud za jednoho či druhého bojujeme. Hlavně že bojujeme za dobro.

Já bych vždy stál na straně těch dětí, protože ty opravdu jejich spory nezajímají a tak to je i v té válce. Obvykle nejde o ty důvody těch z nesvářených stran, ale na dopady těch lidí co tam žijí a je jim jedno, jestli je u kormidla Pepa nebo Franta.

Diplomacie by měla být přesně taková. Obvykle jediná šance jak spor urovnat je donutit strany k diskuzi. V okamžiku kdy se postavím na stranu ženy, a začnu vykřikovat, to neměl dělat, tak teď ho znič a budu ji dávat munici a ukazovat slabiny nepřítele, možná vyhraje. Každopádně ho o vše připraví. Možná ho téměř zničí. A teď si představte, že jsem ten milenec.

Jak bych se měl morálně cítit?

  |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3.1 / 130 )

<<První <Zpět | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | Další> Poslední>>