Odkazy
Jak popřít boha? Jednoduše, protože najít větší sbírku bezcharakterních idiotů jako v politice, bych na jednom místě hledal marně. Né, že by tam nebyli i ti dobří, ale obvykle nejsou u moci a v takové koncentraci aby cokoliv mohli ovlivnit. Charakter politici obvyklé ztrácí s tou mocí, a jak se k ní dostanou, už zapomenou, jak byli uvědomělí, když o tu moc žádali. Tak jsem si položil otázku, jestli v tom uvažování není potřeba jít dál, jestli těch kroků, které chybí k pochopení problému, není potřeba udělat více.
Na to jak jsme došli, až do současné situace jsem nějaké odpovědi už dal v předchozích článcích, ale stále mi chyběla představivost, co se bude dít příště dál. Mohl bych se uchýlit ke konspiračním teoriím, které v současnosti vládnou internetu, ale asi by to nebylo zdaleka tak pikantní a barvité jako realita současnosti.
Dnes Rusko odpojilo od plynu Polsko, jako celkem logický důsledek mnoha událostí, které tomu všemu předcházeli. Vlastně mi přišlo docela divné, že se něco takového nestalo už dříve, ale budiž. Když uvážím pohled Ruské strany, nevypadá to pro západ moc růžově, a přesto Rusko nabízelo možnost, jak dále ten plyn odebírat, jen platbu si podmínilo vlastní měnou a nabídlo i racionální způsob jak se k ní dostat. Na to náš čelní představitel Fiala začal vykřikovat o tom, jak se Rusko vybarvilo a jak porušuje smlouvy a vést velkohubé přednášky o tom, že teď je vidět, že bylo třeba se od Ruských dodávek plynu odstřihnout už dávno.
Když uvážím, co tomuto všemu předcházelo, včetně krádeže za bílého dne, i když tomu říkají sankce. Nebo zásobování nepřítele zbraněmi, protože pro Rusko v jeho očích současný režim na Ukrajině je nepřítel, tak součet všech chybných nediplomatických rozhodnutí, jen potvrdil demagogii, o sebeurčující předpovědi a v záměně příčin a důsledků.
A přesto není pravda, že Rusko odpojilo od plynu Polsko jen tak. Prostě nezaplatili a to přesto, že cenu znali, takže nic zákeřného a ani podlého se nedělo. Protože logicky chce dostat zaplaceno za svoje zboží a naopak sankce vnímám jako způsob, jak si zdůvodnit, proč ten dluh neplatit, protože západ je stranou zúčastněnou, když drží peníze, které Rusku dluží, a to nepočítám trestání kohokoliv po cestě, abych dosáhl spravedlností. To je jako dát pokutu za vaší rychlou jízdu, vaší babičce, protože vás se mi nedaří dostihnout.
Položil jsem si tedy otázku, jestli to myslí vážně a jestli jim dochází, co činí a došlo mi, že ne jen to, ale dokonce na tom nevidí nic špatné a tak mi došlo, že už se definitivně morálně diskreditovali a stali se pro mě nepřijatelnými. Protože jakkoliv mi je Ukrajinců líto, tak nevidět vinu a podíl západu na celé situaci mi prostě nejde.
Kromě toho, že roky přehlíželi požadavky Ruska, dělali si z něj otloukánka a stupňovali tlak na jeho vedení, zasahovali do jeho vnitřních zájmů, tak vlastně ukázkově předváděli úplnou ztrátu respektu k velmoci, jakou Rusko, bez diskuze je.
Proto mi došlo, že dívat se zpět jen na důvody té války je nesmysl, že kořeny jsou systémové a problém je hlubší, než jestli za situaci může NATO, nebo někdo jiný a došel jsem k závěru, že jsme za to, co se děje odpovědni my všichni a své vysvětlení vám předkládám.
Po pádu železné opony byla většina lidí naplněna očekáváním, co konec studené války přinese a jak svět bude už jen lepší a lepší. Rusko se stáhlo do pozadí a tak měl západní svět příležitost ukázat svojí lepší tvář, protože nepřítel už neexistoval, nebo byl příliš slabý. Nemyslím si, že by v té době měl svět potřebu vést nějaký ideologický spor. Dohody o odzbrojení nabíhali jedna vedle druhé a vše vypadalo tak růžově.
Bohužel moje rozčarování z nového světa na sebe nenechalo dlouho čekat. Dnes už vím, že nebylo cílem dodat tomu východnímu světu mír a demokracii, ale pouze získat nové trhy a využít tohoto oslabení k porcování medvěda, který padl. Pokud bylo co ukrást, bylo to ukradeno a postupně když už nebylo co krást, tak vytěžit co vytěžit jde a to podporou našich vlastních politiků a námi volených zástupců.
Nejprve se západní svět obával, co přijde a byl plný předsudků a očekávání. Levná pracovní síla z východu, ekonomická nerovnováha a další rizika spojená s otevřením nových trhů, ale taky spousta příležitostí, které se nabízeli. Pokud západ hlásil morální nadřazenost, moc ji nepředvedl. Místo toho, aby se nás ujal a za ruku nás vedl k těm vyšším hodnotám, rozhodl se nám ukázat tvrdou ruku kapitalismu a to před čím nás měla železná opona chránit, nám předvedl v plné síle.
Užili jsme si roky divokých privatizací, rozkrádání v přímém přenosu a totální úpadek jakýchkoliv hodnot. Vlastně se ten západní svět velmi rychle adaptoval na novou situaci. Aby si přilil benzín do ohně, tak nezřídka k nám z toho západu přicházely praktiky, které signalizovaly spíše společenský rozpad.
Silný západní kapitál korumpoval naše politiky a západ z toho těžil, protože mu to tak vyhovovalo. Silného konkurenta nechtěl, ale levná a poddajná pracovní síla je fajn. Takže využití této oslabené pozice, se nabízelo prostě samo. A tak západ zasahoval do naší politiky a dělal si zde, co chtěl. Nebylo to tak složité, protože většina lidí, co žila za tou železnou oponou, měla o demokracii dost zkreslené představy a tak společenská odpovědnost tu nebyla žádná.
V demokracii by většina takového chování prostě neprošla, protože by dostali místní politici stopku hned z kraje. Doslova by to tam lehlo popelem. Místo toho se nám západ vysmíval a vnucoval nám to liberální pojetí demokracie, která tvrdí, že volby rozhodnou co s námi bude dál, ale to není demokracie.
Už Platon napsal, velmi důrazné varování, že demokracie v zásadě může selhat. A to byl řecký filozof, který tu byl dříve než křesťanství. „Nakonec vám budou vládnout ti nejneschopnější z vás. To je trestem za neochotu podílet se na politice.“ Co tak asi je v této větě schováno? Jak se může běžný člověk podílet na politice?
To co v naší demokracii chybí a co jsme si jako pozůstatek komunismu nesli, je že stát se o nás postará. To je naivní představa demokracie, kterou nelze udržet funkční v žádném uspořádání a je to levicový způsob uvažování, který více zavání Marxem, než Platónem a demokracii. Stát jsme totiž my, a ač se nám to líbí, či ne, musíme se za svoje práva umět postavit a bít.
Je velmi milá představa, že vše jde řešit bez násilí a domluvou. Je to stejně chytré a morálně ctnostné, jako přesvědčovat toho co mlátí vašeho přítele, že to co dělá je amorální a jen sledovat jak mu docházejí síly a jak ten agresor ho doráží. Z nějakého důvodu nám příroda dala čtyři emoce a s nimi musíme umět chytře vynakládat. Je to radost a smutek, ale taky strach a vztek. A každá má svůj význam více, než si uvědomujeme. Snaha je potlačit nás zbavuje lidství.
Nemyslím si, že násilí je dobré, ale myslím si, že je nezbytné, jako schopnost bránit sebe a své blízké a budete se divit, je nezbytné si tuto schopnost uchovat, protože nikdo jiný to za nás neudělá. Protože pokud se té schopnosti vzdáme, staneme se pouze obětí toho, kdo tyto ctnosti nemá.
Dokonce vím, že násilí je nezbytné pro dosažení cílů ctnosti. Jeden z velkých válečníků a taky filosof Sun-c’ napsal svoji historickou větu, že „nejlepší je válka, která nikdy nezačala“, ale pro její pochopení, by bylo potřeba číst pozorně, aby nám došlo, že to pochopí jen ten, co válku zažil. Tak jako smutek je důležitý pro vnímání radosti, je válka důležitá pro pochopení míru.
V důsledku nepochopení této rovnováhy, se nám stávají naši vlastní politici už jen nepřáteli. Už není podstatné, koho volím, protože ti nejlepší z nás se do politiky už nedostanou. Dostanou se tam jen ti, jejichž jedinou ctností je být koupen tím, co zařídí, aby jejich hlas byl slyšet. To už bohužel není demokracie.
Mohu se držet svých pevných hodnot, ale musí mít své priority. Když to převedu do extrému, ženu bych nikdy neuhodil a přesto, pokud bych viděl, že vytáhne nůž a jde ublížit mému synovi, tak bych neváhal, pokud bych nabyl pocitu, že je pro něj hrozba. Zákonitě bych pak toho, co bych udělal, litoval a nesl i následky a přesto by mi docházelo, že jsem neměl na výběr. Tak je to s tou ctností.
Jsou situace, kdy hodnoty, kterých se držíme, musím zahodit a držet se vyšších cílů, protože už nejde o nás samotné, ale o ty druhé. Je to volbou každého z nás, ale stanovit si priority k těm hodnotám je nezbytné, protože jakýkoliv hodnota, pokud je nadřazena těm cílům, už je bezcenná.
Vrátím se tedy ještě jednou k tomu, co je podle mě demokracie a stát. Politiky vnímám pouze jako ty, co určují směr, na základě společenské poptávky, ale jsou hodnoty, které pro mě vždy budou nadřazeny jakékoliv společenské poptávce. Vždy budu chránit své blízké a hodnoty, které považuji za ty správné.
Protože sám nedokážu ohlídat vše, předpokládám, že statní moc, která v demokracii nemá sloužit politikům, ale té společnosti, udělá tuto službu za mě, ale v okamžiku, kdy budu mít pocit, že už není spravedlivá a neměří bez rozdílů, už není mojí státní mocí a stát mým státem. Zde přesně přijde okamžik, kdy bychom měli zasáhnout všichni a to bez ohledu na důsledky. Ty budeme řešit, až poté, protože cíl je nadřazen těm pravidlům.
Pokud taková zpětná vazba funguje, může fungovat i demokracie. Nemusím být denně v ulicích a protestovat, nebo vykonávat sám za sebe spravedlnost, ale pokud tuto úlohu neplní stát, bude ji plnit ten dav. Pokud tato hrozba existuje, nemusí být naplněna, ale pokud přestane existovat, tak se musí naplnit.
Nejsem dobrý řečník a zatím nevím, jestli se mi povedlo vysvětlit, co tato slova znamenají. Můžete si je přeložit jakkoliv, ale věřte mi, že jsem odpůrce jak násilí, tak hněvu a přesto mi dochází, že jsou situace, kdy to bez něj zjevně nejde. Na vás je jen posoudit, jestli ten čas nenastal a pak pochopíte co je demokracie.
Obávám se totiž, že nás ti liberální demokraté ženou do války jen proto, že si myslí, že už se nemají čeho bát. Protože jim dlouho nikdo nenaznačil, že v každé válce jsou oběti na obou stranách a tak bez váhání by obětovali pro své cíle život kohokoliv z nás a to jen pro své hodnoty, které ale já nemohu hájit. Protože všemu chyběl dialog a ochota jednat a tak se válka stala pouze důsledkem toho selhání.
Pro konspirační teoretiky mám jediný vzkaz. I kdybyste měli pravdu, nebo neměli je to jedno. Ještě se to nestalo, ať je cokoliv ve vašich hlavách. Otázkou zůstává, jestli už se toho nestalo dost i tak, aby byl ten správný čas tohle vše zastavit, protože to strašení tím, co by všechno ještě mohlo přijít je k ničemu, když nenabízíte řešení a otázka zní, jestli je lepší strašit, nebo udělat vše proto, aby se takové věci nemohli stát.
Pro ty ostatní. Všiml si někdo z Vás jak ti „liberálové“ bývají agresivní v diskuzi. Často substituují argumenty za výhružky a urážky. Často vyhrožují paragrafy a vůbec nejsou ochotni přijímat argumenty. Zdůvodnění mají různá, od tvrzení, že téhož názoru jsou všichni, až po nadřazenost svých cílů, ale morálka se jim často nehodí. Ta je pro ně prázdnou obálkou, kterou nelze uchopit.
Vlastně jediný argument, který mají, je paragraf a ta liberální demokracie jako hodnota. Otázka tedy zní, jestli si zaslouží spoléhat na tu slabost, že když selžeme a uhodíme je, stáváme se horšími. Někdy mám pocit, že klidně budu horší, ale budu se cítit lépe.
A všem předkládám, jak jsem se stal schvalovačem genocidy. Možná se mýlím, ale spíš mi to zní, že kdo není pro Válku tak je, proti nám. Že válka je jediný cíl, protože jakkoliv naznačit, že jakékoliv jiné řešení je lepší, tak jsem podporovatel nepřítele. Pak je ale otázka, kdo je nepřítel.
;)
Jedna z velmi racionálních ukázek je vystoupení Vlastimila Tlustého na CNN Prima NEWS, který i když se výrazně autocenzuroval, řekl to podstatné. Jediné co bych vytkl, že toto mělo zaznít ještě před počátkem války a výrazně se mělo Německo a Francie ohradit proti jednostrannému vypovězení minských dohod, kterých byli signatáři.
| trvalý odkaz |
( 3.1 / 161 )<<První <Zpět | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | Další> Poslední>>